Bylo, nebylo. V jednom těžce zkoušeném království, kde lidé, zklamáni svými věrolomnými panovníky, rozhodli se jich vyhnat, a v zoufalství nabídout korunu stvoření tak mocnému a tak příšernému, že by se jej jindy přísně stranili. Avšak beznaděj bývá někdy silnější než strach, a tak jednoho dne…
1.
Bazilišek Babišek syčí a prská. Proč mu ti nevděční lidé svěřili trůn této země, když ho pak nenechají rozhodovat? Znovu na něj ječí a pískají mu pod okny, že se ani nemůže vyspat. Kdo to má poslouchat? A to vše kvůli jedné malé cvičené opičce. Byla s ní taková zábava. I trochu mluvit dokázala, i když většinou jen opakovala to, co bazilišek zrovna říkal. Jak byla ale chytrá. Dokázala předem uhodnout, co by zrovna baziliškovi udělalo radost.
Malá cvičená opička už je sice ze dvora pryč, lidi mu ale pořád nechtějí dát pokoj. “Přece jsem udělal, co chtěli,” stěžuje si Babišek svým dvorním rádcům. “Trpělivost, Vaše Lstivosti, za chvíli je to přejde.” Baziliškové ale jak známo trpělivostí neoplývají. Jejich povaha je jaksi nutí pořád chvátat kupředu. Za žádnou cenu nestát na místě. Jenže někteří nespokojenci nechtějí přestat mluvit o jeho malé cvičené opičce
Většina lidí má ale Babiška ráda, nebojí se ho. Dokonce si od něj na ulici berou i koláče, což jiní baziliškové říct nemůžou. Tak za tím budou určitě nějací lumpové, kteří proti němu pobuřují lid a kují pikle. Holota. Pokud se sami rozhodli nevidět baziliškovu velkorysost, dobrá jako. Ale pokud by chtěli bránit jiným ji ocenit, budou se muset potýkat s jeho hněvem. Nastal čas přivolat na pomoc kouzla a magii. “Nelíbila se vám moje opička,” šeptal si Babišek zlověstně sám pro sebe, “tak teď si na dvůr pozvu černokněžínka.”
Pokračování příště.
Ponaučení pro děti: V zastupitelské demokracii se zvolený zástupce musí zodpovídat svým voličům od doby zvolení až do dalších voleb. Každý den. Každá chyba se sčítá. Čím větší součet, tím vyšší nároky musí na chování svého zastupitele voliči mít.
